Novodobá tabu: Děláte věci jinak, než se očekává?

„A kdo řekl, že takhle nemůžu jít na večírek?“

Jestliže je svazována vytvářením novodobých tabu, ale většina psychologů se shoduje, že bez norem, pravidel a zákazů, ať už psaných, nebo nepsaných, nemůže žádná společnost fungovat, protože by se její členové nikdy nedohodli na spolupráci a také by se mohli vybít navzájem. Zákazy neboli tabu se vyskytují v každé společnosti přírodními národy počínaje a vyspělými civilizacemi konče. 

Tabu provázejí lidstvo od jeho samých počátků. Pro Adama a Evu bylo tabu jablko, jako tabu se dá označit například biblické desatero, ovšem do Evropy slovo tabu přišlo až v druhé polovině osmnáctého století, kdy ho podle pramenů přivezl mořeplavec James Cook, který se vracel z cest, během nichž navštívil i Polynésii. Termín tabu skutečně pochází z polynéských jazyků a má dva hlavní významy. První význam se překládá jako posvátný, druhý jako nepřípustný nebo také nečistý.

O věcech nepříjemných
Jste na návštěvě u svých dlouholetých přátel a nezávazně si povídáte. Znáte se dlouho a zajímá vás všechno. Drby, které k vám pronikly z jiných zdrojů, také. „Tak jsem slyšela, že máš milenku,“ obrátíte se na hostitele s úsměvem.

„Všude se o tom mluví. Jaká je v posteli?“ Nebo: „Váš syn prý krade a půjde do vězení. To je hrozné.“ Řeč plynule přejde na sexuální život. „Už nějakou dobu nemůžu dosáhnout orgasmu. Kolik orgasmů během jednoho milování máš ty?“ Ne, takhle by to v naprosté většině případů opravdu nemohlo fungovat.

Kdybyste s podobnými otázkami vyrukovali, přátelé by vás nejspíš už nikdy nepozvali, pokud by vás rovnou nevyhodili. Jsou věci, o kterých se nemluví, protože jsou nepsanými tabu. Tabu se staly z toho důvodu, aby ostatní nepřiváděly do rozpaků a nevystavovaly je velmi nepříjemným a trapným situacím. I když víte, že hostitel má milenku, nezeptáte se na ni.

Stejně tak ne na dítě, které krade, a ani na počet orgasmů. Jiná situace nastává, když nejste na formální návštěvě i s partnerem, ale neformálně si povídáte pouze s kamarádkou. V takovém případě se proti nepsaným pravidlům už neprohřešíte, když se jí zeptáte na jejího milence nebo s ní budeme probírat sexuální život.

Tabu všech moderních společností je také smrt. Stejně jako se neptáme na návštěvě hostitele, jestli má milenku, nakračujeme opatrně i kolem smrti, pokud se ho zrovna nějak dotýká. Buď čekáme, až s tím přijde sám, nebo volíme co nejmírnější a nejopatrnější slova, abychom se ho nedotkli.

Vše tělesné
Jedním z tabu, které nemáme společné se svými předky ani se zvířaty, je tělesný zápach. Jestli si ještě před dvaceti třiceti lety ženy myslely, že správný muž by měl vonět potem, dnes muže čpící potem preferuje pouze menšina. Tělesné zápachy jsou společensky nepřípustné nejenom samy o sobě, ale není vhodné o nich ani ve společnosti mluvit, stejně jako o přirozených potřebách těla obecně.

Zatímco je zcela běžné, a dokonce i vhodné a žádoucí někoho pochválit, říct mu, že mu to sluší, že má hezký účes nebo příjemnou vůni, zmínka o nepříjemném pachu znamená znemožnění, a to jak pro toho, kdo na něj upozornil, tak pro toho, komu by v reklamě nakreslili do podpaží chrochtající prasátko. Na reklamách se dá vůbec dobře poznat, co je společensky nepřípustné.

Reklamy na deodoranty, dámské vložky i toaletní papír jsou k vidění běžně, ovšem jazyk, jakým mluví, je plný eufemismů a nepřímých označení. Menstruace se označuje jako „když máte své dny“, krvi se říká tekutina, v reklamách na toaletní papír je malé roztomilé dítě v přítomnosti roztomilého štěňátka...

Rodiče a děti
Spousta tabu se stále objevuje v sexuální oblasti, v sexuální výchově dětí a v partnerských vztazích. Jako nevhodné a tedy do jisté míry tabu považují rodiče hovory s dětmi o problémech, které spolu mají. Do toho spadají i rozvody a jejich příčiny. Rozvod je v mnoha rodinách tabu a rodiče ho tutlají, jak jen dlouho to jde, nejenom před dětmi, ale i před příbuznými a vůbec okolím.

Jedním z důvodů je stud kvůli tomu, že selhali a něco se jim nepovedlo, dalším je strach přiznat, že jim byl partner nevěrný, a v neposlední řadě si myslí, že děti by se do rodičovských sporů neměly zatahovat, protože jsou moc malé a nerozumí jim.

Pro děti je bezesporu rozvod rodičů jedním z nejsložitějších období, i ono bude muset řešit, jak se naučit žít bez otce nebo bez matky. Když se mu nedostane vysvětlení, co se děje, a ujištění, že ho ani jeden nepřestává mít rád, začne trpět pocity viny, že rozvod způsobilo právě ono.