Hlas srdce: Boj o ženu aneb Konec přátelství

Druhý je jeho nejlepší kamarád. Znají se už od střední. Projeli spolu Jižní Ameriku. Založili firmu. Hráli v kapele. Ten druhý vám byl vždycky také kamarádem. Když jste měli doma krizovku, byl to on, komu jste se chodila vybrečet na rameno.

Za svým srdcem
Podobný příběh prožívala Radka. Chodila s Romanem, jejich společný kamarád byl Johan. Radka na to vzpomíná: „Poprvé jsme se všichni tři setkali v kostele. Ano – v kostele! Já tam byla pracovně – restaurovali jsme část oltáře. Oni přišli na mši!

Když jsem je uviděla mezi ostatními věřícími, jejichž stádo se skládalo povětšinou z postarších paní v pláštích a pohublých chlapců slušného vzezření v tesilu, nechápala jsem, co tady ti dva pěkní svalnatí kluci v cool oblečení dělají. Po bohoslužbě jsme se dali do řeči... První pohled byl jasný – upřela jsem ho na Johana. A on na mě. Ty oči...

Civěli jsme na sebe jako u vytržení. Před oltářem – jak příznačné... Pak se ale ujal slova výřečnější Roman a za chvíli jsme seděli v kavárně za kostelem a povídali si jako staří známí. Vysvětlení, jak se tihle dva ‚týpci‘ ocitli v provinčním kostele, bylo prosté – přišli si poslechnout varhany.

‚Dostali jsme dobrej tip. Ten chlápek, co tu hraje na varhany, je fakt borec – chceme, aby spolupracoval s naší kapelou...,‘ tvrdili. Vzhledem k tomu, že dělají převážně funky kolorované techno gramcema, jsem spíš předpokládala, že trochu přebrali konopí... Ale zpátky k těm očím. Pořád jsme ten den na sebe s Johanem koukali, ale rande jsem si nakonec dala s Romanem.

Byl to on, který mi dal telefonní číslo. A hned zpočátku naší konverzace se dost mluvilo o Johanově přítelkyni, takže tím byl pro mě pro tu chvíli tabu... Po týdnu jsem začala s Romanem chodit. A s Johanem jsme společně kamarádili. Byli moc fajn. Oba. Roman divočejší. Jednodušší. Živočišnější. Johan jemnější. Duchovnější a sečtělejší. Klapalo nám to ve třech perfektně.

Jezdili jsme na víkendy ven, do Paříže, Londýna a Barcelony. A k moři. S Romanem jsme měli vášnivý a hodně na sexu založený vztah. S Johanem to byl zase vztah hluboký, duchovní. Vystudoval teologii a k ní přidal ještě filozofii. Oba kluci, ač tak rozdílní, se perfektně doplňovali. Byli stejně potrhlí. A výborní muzikanti. Problémy začaly až po necelém roce, kdy se Johan rozešel se svou přítelkyní...

Když Roman odjel na měsíc do Maroka, koukali jsme s Johanem u nás doma na dévédéčka a kecali o všem možném – Buddhových posledních slovech, poprsí Scarlett Johansson a tunelu pod Stromovkou. Najednou se zastavil v půlce věty a podíval se na mě. Stejným pohledem jako poprvé. Osudovým, takovým, který říkal – já stejně vím, že jsi moje žena, je to jenom otázka času...