Přestupní stanice: Čekáte s ním, než se najde jiný

Není pro vás ničím víc než jakousi dočasnou zastávkou a víte to od chvíle, kdy jste si spolu začali. Máte v úmyslu s ním být tak dlouho, dokud se vám neomrzí. Dokud vás bude bavit sex s ním. Nebo dokud se neobjeví někdo lepší. Až se tak stane, vyměníte ho. A co na to on? Tuší to vůbec?

Čekání na lepšího
Vztahů, v nichž je jeden z partnerů brán tím druhým jako přestupní stanice, není málo. Není nic neobvyklého s někým být a zároveň čekat na lepšího. Především pro mladší věk, kdy se čerstvě dospělí zatím ještě pořád hledají, je podle psychologů typický přístup „zkusíme to, ale nic vážného ani závazného od sebe nebudeme čekat, a když potkáme někoho zajímavějšího, půjdeme v klidu a bez výčitek od sebe“.

Ovšem i později se nezřídka setkáváme se vztahy, které by se daly nazvat jako dočasné. „Žiju momentálně s mužem, o kterém vím, že s ním nezůstanu, pokud přijde někdo pro mě lepší,“ říká dvaatřicetiletá Dominika. „Mám ho ráda, umí být zábavný, ale není to člověk, se kterým bych chtěla zestárnout. Řekla jsem mu to hned na začátku, nechtěla jsem k němu být nefér.“

Zaječí úmysly

Zní to jednoduše. Dočasné vztahy však ve skutečnosti vůbec jednoduché nejsou a mohou hodně ublížit. Málokdy na ně totiž nahlížejí oba partneři stejně. Většinou zatímco jeden čeká na lepšího, druhý tajně doufá, že jeho partner (partnerka) časem objeví kvality, které má, a že s ním zůstane.

Dokonce ani v případech, kdy jeden druhému o svých zaječích úmyslech dopředu poví, není jisté, že se ten druhý nebude cítit podvedený a zrazený, až taková chvíle přijde. Čím déle pak dočasný vztah trvá, tím horší bývají následky. Své o tom ví osmatřicetiletá překladatelka Lucie, která deset let chodila s mužem, pro něhož nebyla ničím jiným než přestupní stanicí.

Protože s ní nadále zůstával a měli spolu zcela běžný vztah, přirozeně nabyla dojmu, že se jeho postoj změnil. Že ji i po letech stále bere jako přestupní stanici, zjistila, když začala mluvit o svatbě a o dětech.

Prohlásil, že svatbu ani děti nechce, krátce nato potkal jinou ženu a s Lucií se rozešel. Ona teď tvrdí: „Myslím, že jsem přišla o možnost stát se matkou. Čas mi zběsile běží a neumím si představit, že rychle najdu někoho, kdo se mnou bude chtít mít hned děti.

Neměla jsem tušení, že i po těch letech nejsem pro bývalého partnera ničím jiným než pouhou epizodou. Celou dobu věděl, že toužím po dětech, a neměl ani tolik slušnosti, aby vztah, ve kterém nespatřoval žádnou budoucnost, ukončil. Být deset let přestupní stanicí, to se sebevědomím pořádně otřese.“

Jako špinavou košili

Dočasné vztahy nejsou spravedlivé. Zdaleka ne každý má také odvahu zcela jasně a přímo druhému říct: „Mám tě docela rád, ale měl bys vědět, že s tebou budu jenom tak dlouho, dokud nepřijde někdo lepší.“ Už tohle samo o sobě je hodně zraňující a do značné míry ponižující.

Říkáme si, že ono to nějak dopadne, lidé se přece scházejí a rozcházejí zcela běžně a často bývá příčinou rozchodu někdo třetí. Když to však někdo udělá nám, když nám „zapomene“ o svých úmyslech povědět, málokdy pro něj najdeme pochopení.

„Chodil jsem s holkou, která si celou dobu myslela na mého nejlepšího kamaráda,“ popisuje svůj dočasný vztah třiatřicetiletý Daniel. „Se mnou si začala, aby k němu byla blíž. On ale tehdy někoho měl, tak musela čekat, až to skončí. Já jsem o tomhle neměl ani tušení. Myslel jsem si, že to mezi námi skvěle klape.

Dlouho jsem se z té zrady nemohl vzpamatovat. Když mi s mým nejlepším kamarádem ruku v ruce oznámila, že se chtějí brát, zhroutil se mi svět. Zpětně vidím, že mi dávala jasné signály, že to se mnou nemyslí vážně. Ale nevšimnul jsem si jich. Byl jsem zamilovaný a slepý.“