Nepodceňujte strach z lidí: Může jít o fobii!

Proč se schovávat doma, když se svého prokletí můžete zbavit?

Sociální fobie je vlastně strach ze situací, ve kterých člověk předpokládá, že bude vystaven nějakému posměchu, ponížení, trapasu, kritice či odmítnutí – prostě nějaké podobě negativního prožitku.

Postižený se takovým situacím raději vyhýbá, a když už to trvá nějakou dobu, může skončit i v sociální izolaci.

Nejde jen o strach

Úzkost z druhých lidí se při­tom projevuje také v tělesné rovině – např. nevolností, pocením, koktáním, červenáním, nucením na toaletu nebo až pocitem na zvracení a strachem z pomočení.

Sociální fobik je nesoustředěný, roztěkaný, a tím si svou fobii ještě prohlubuje a dostává se do bludného kruhu.

Odkud se bere?

Sociální fobií trpí permanentně sice jen 1–2% populace, ale přechodně v různých fázích života 10–13 % lidí, a to už je velké číslo. První náznaky propukají v pubertě a pak se plně rozvíjejí okolo 20–30 let.

Mimo genetických predispozicí, kdy člověk na běžné situ­ace reaguje víc úzkostně, se tato porucha spojuje s negativními zážitky z dětství či dospívání v souvislosti s výchovným působením rodičů nebo jako následek šikanování.

Sebepojetí – tedy obraz člověka o so­bě samém – je do velké míry zprostředkované nejbližším okolím, a když úzkostná osoba opakovaně slyší, že není v pořádku a mezi ostatní ‚nezapadne‘, přijme to a násled­ně pak o sobě i takto smýšlí.

Často se však objevuje i jako doprovodný projev jiné duševní choroby, např. při psychotické atace nebo depresi. Léčba je potom složitější.