5 důvodů českého zázraku v sobotu ve Vratislavi

1. Bojovnost a vůle vyhrát

Tohle byl asi největší rozdíl ve srovnání s předchozími utkáními. S Ruskem, nebo v druhém poločase s Řeckem, se čeští fotbalisté jen tak potulovali po hřišti, jako by byli na pláži, a když se k nim náhodou dostal míč, ledabyle ho odkopávali. Proti Polsku však všichni hráli jako o život. Sice ne každému se dařilo zrealizovat, co si naplánoval, ale v každém okamžiku bylo vidět, že Češi chtějí vyhrát.

Možná to nebyla vůle vyhrát, ale "jen" vůle dokázat všem těm zlým kritikům, že český nároďák nemá špatné hráče a umí hrát dobrý fotbal. A výsledek? Povedlo se to. A několik milionů kritiků od piva ve středu Evropy teď strká hlavu do písku. Nebo oslavuje vítězství, kterému nevěřili.

Na trávníku nebyl vidět žádný strach, žádná deprese z neúčasti kapitána a lídra Rosického. Jako by ho chtěl každý hráč české sestavy nahradit. Nezlomily je ani zprávy o překvapivém výsledku v druhém utkání skupiny, kde Řekové dokázali porazit rozhádané Rusy. Náhle nestačilo udržet remízu, bylo potřeba vyhrát a nebyl žádný Čech na hřišti, který by vítězství nevěřil.

Hoši, děkujem! buráceli čeští fanoušci, kterých v sobotu dorazilo do Vratislavi více než sedm tisíc. A hned přidali další pokřik a skandovali: Češi! Češi! Byla to zcela zasloužená odměna pro tým, který překročil na Euru svůj vlastní stín.

Pokračujte na další stranu!