(Ne)radujte se!!! Co všechno s námi dělají emoce?

Přejít na diskuzi
Jistě znáte stavy, kdy jste nahoře a kdy se znovu nemilosrdně přehoupáváte dolů. Možná se to projeví hněvem, smutkem, zklamáním, stresem, panikou, úzkostí, pocitem bezmoci, bezradnosti…

Máte pocit, že s vámi nikdo nesoucítí, svět je nespravedlivý, na všechno jste úplně sama. Někdy můžete dokonce spadnout do táhlejší deprese či apatie. „Dole“ se může projevit čímkoli, čemu se říká „negativní emoce“. Negativní většinou znamená, že to, co prožíváme, prožívat nechceme.

Máme ale opravdu na výběr tyto emoce nemít? Nebo se je spíš učíme přijímat a nechat projít rychlostí blesku, aniž by však byla potlačena jejich přirozenost? Učíme se být vlastním mistrem, nebo vlastním otrokářem? Co dělat, když už jste negativní emocí zaplavena? Jak se s ní vyrovnat? Jak s ní bojovat? Jak ji přijmout?

První odpověď je ve všech situacích vždycky stejná a vychází z poučky napsané na obalu knihy Stopařův průvodce po galaxii. Věta zní velmi útěšně: Nepropadejte panice! Nepropadat panice v prožívání negativních emocí znamená, že nebudete navrch ještě nešťastná z toho, že na vás bolavé emoce přišly. Každá z emocí má svou roli a úlohu. Potíž nastane jen ve chvíli, když v ní ustrneme.

Začátečníci na poli emocí
Kdo se brání negativním emocím, ten opravdu nemůže plně prožívat ani ty pozitivní jako radost, těšení se, pocit naplnění, souznění, přijmutí pomoci, pocit dostatku a spokojenosti. Jako by to fungovalo jako kyvadlo – kolik jsme ochotni pustit ho na jednu stranu, tolik pak dojede na stranu druhou.

Pokud jste v zacházení s emocemi „začátečník“, zapamatujte si pravidlo číslo jedna: Nehrajte roli oběti. Můžete se jistě politovat, pokud to nikdo jiný za vás neudělá, ale neprodlužujte tuto fázi a hlavně v ní neuvízněte!

Postěžujte si, zhodnoťte situaci co nejpravdivěji a neopakujte si v duchu, že jste obětí této situace. Je to drsné, ale máme-li být úplně upřímní, pokud musím něco odpustit, je to zřejmě proto, že jsem musela něco připustit. To, co se nám děje, je v mnoha případech odůvodnitelné tím, co jsme dovolili, aby se nám dělo.

Nikomu se nám to nechce přiznat, ale opravdu na základě svých zkušeností a ochotě k pravdě dovolujeme situace, které se nám dějí. Na druhou stranu tvrdit, že se tomu lze vyhnout, že lze být vždy všímavý, vždy o krok napřed, vždy připraven, je sci-fi. Všichni jsme lidé s lidskými zkušenostmi.

Nezůstávejte v roli oběti ani fyzicky. Přesto, že nálada k tomu svádí, nehrbte se zbytečně, nesvěšujte ramena dolů, nezavírejte si hrudník. Radši se „oficiálně“ občas vyplačte schoulená na posteli nebo zabušte pěstmi do polštáře.

Nehrajte ani roli oběti před ostatními. Smutné psí oči, táhlý tón, výčitky… To všechno má možná svou krátkodobou roli, když jsou emoce akutní, ale je příliš lákavé tomuto pocitu podlehnout a pěstovat si ho. Tolik pozornosti zdarma!

Každá oběť potřebuje viníka. Přijmete-li zodpovědnost za celý svůj život, na koho pak můžete něco svádět? Na nikoho. (To je lepší varianta než na sebe! Pocity viny jsou hněvem obráceným proti sobě.)

Ať už váš vnitřní monolog zní jakkoli logicky a spravedlivě, neventilujte ho bez určité sebekontroly. Samozřejmě máte právo o své situaci mluvit, rozebrat ji, svěřit se, upřímně sdílet. Ale vždy, než něco vyslovíte, připomeňte si, že jste k vaší situaci musela nějak přispět, tedy minimálně ji připustit.

Některé příběhy jsou samozřejmě větší povahy než naše vlastní přispění a opravdu není možné je ovlivnit. To jsou velká dramata jako válka nebo nejistá situace v zaměstnání, vážná nemoc v rodině. Nevzdávejte se veškeré „moci“ a přijměte alespoň zodpovědnost za to, jak se situací naložíte. Jak zpívá Vlasta Redl: „…květy mrazem zmrznou rázem – a tobě bude i v té zkáze – jak chceš.“

Pokračujte na další stranu!

Foto: (shutterstock.com)
Jaký je váš názor?