Naše zákeřné rady: Co dělat s neurvalcem v zádech!

Přejít na diskuzi
Už vás nebaví trpět neandrtálce kolem sebe? Hlavní zásadou novodobého souboru pravidel společenského provozu je, že si k vám druzí mohou dovolit jen to, co jim umožníte vy sama...

Neomalenci obývají naše luhy a háje bohužel od nepaměti.

A ve všemožných situacích pijí stoprocentně krev i vám. Třeba jako paní, která do vás bez pardonu strčí v tramvaji, protože rychlostí a průrazností dělové koule potřebuje nutně zaujmout své místo na opačném konci vozu. Nebo úřednice za přepážkou, která za jediný možný způsob styku s veřejností pokládá pár slov přecezených přes půl kila rozžvýkaného pelyňku. Či soused, jehož vrtačku i uštěkaného mopse zajímá váš klidný spánek asi tak jako teorie strun kozu bezoárovou.

Po celé dětství mě rodiče vychovávali jako hodnou holku, což mě donutilo být milou i ve společnosti yettiho drbajícího se v rozkroku mým vlastním zubním kartáčkem. Olíznout nůž bych si ve společnosti nedovolila ani během globálního hladomoru a maximálním projevem nelibosti bylo důrazně zdvižené obočí.

Postižena znalostmi etikety a automatickým potlačováním vlastních potřeb ve prospěch jiných jsem akorát vpadla do světa, kde mě málem sežral dav. Teprve když jsem se přes sousedčiny odpadky dostala do svého bytu jen za pomoci dvou bedýnek dynamitu, přehodnotila jsem status slušných způsobů.

Neurvalec

Došla jsem ke zjištění, že pokud se nepohybujete v královských kruzích, rozeznávat kleštičky na šneky od kleštiček na raky vskutku nepotřebujete. A správný výběr barvy a typu klobouku na zahradní slavnost vám při jednání s otrávenou úřední osobou taky nepomůže.

Takže jsem zapomněla na systém předností, které hlásá Ladislav Špaček, a přijala za svou normu ulice. Okopírovanou od zkušenějších bijců a neomalených teroristů všedního dne.

Dovolte jim jen to, co chcete vy
Hlavní zásadou novodobého souboru pravidel společenského provozu je, že si k vám druzí mohou dovolit jen to, co jim umožníte vy sama. A že hranice svobody jednoho končí u hranic toho druhého. Když jsem pátrala v historii, nadchlo mě nařízení krále Ludvíka XIV., který zakázal veřejné projevy smutku.

Ve Versailles za jeho vlády žilo několik tisíc lidí a důvod k pláči by se u některého z nich našel každý den. A protože by monarcha z kondolencí nevyšel, jednoduše negativisty zahnal do soukromí. Co se neomaleností týče, hlasuji přesně pro takové řešení!

Pokračujte na další stranu...

 

Foto: (Shutterstock)
Jaký je váš názor?